.

3. Příběh

Never Let You Go 53.část (Aneb jednou všechno končí)

19. května 2012 v 21:39 | Codynka
"Nečekáte holčičku! Ale rovnou budete mít dvojčata a měly by být obě holčičky!" teď už mi to bylo jedno a usmívala jsem se ještě víc.

Never Let You Go 52.část

19. května 2012 v 20:59 | Codynka
Měl jsem přichystané překvapení. Zvedl jsem se ze sedačky a klekl jsem si na koleno. A vzal jsem Lucy za ruku. V kapse už

Never Let You Go 51.část

19. května 2012 v 20:29 | Codynka
Když vyšla z pokoje, nevypadala dobře a ani nadšeně. Chytl jsem jí za ruku a šel s ní do taxíku. Když jsme přijeli na hotel,

Never Let You Go 50.část

19. května 2012 v 19:49 | Codynka
Všiml jsem si kartičky na koberci. Sebral jsem jí a byla to vizitka na doktora a zezadu bylo napsáno písmem Eleanor. "Jestli

Never Let You Go 49.část

18. května 2012 v 18:59 | Codynka
Všiml jsem si jedné pohublé dívky, co také zadržela ochranka. Neječela jako ostatní, jen natahovala ruce, na kterých jsem

Never Let You Go 48.část

18. května 2012 v 18:50 | Codynka
Teď přemýšlím, jestli mě ještě vůbec miluješ, protože jsem neviděl člověka, co když je opilý řekne tohle."

Never Let You Go 47.část

18. května 2012 v 16:19 | Codynka
"Ahoj, kam mě neseš?" zeptala jsem se, ale neodpověděl. Pak jsem si všimla, že jsme na letišti. Šli jsme Terminálem 3 do

Never Let You Go 46.část

17. května 2012 v 22:09 | Codynka
"No a poslední vysvědčení. Docela mě to překvapilo, ale měla nejlepší výsledky a prošla se samými jedničkami. Lucy Rebecca Blues." Otevřela jsem pusu a všichni začali tleskat. Pár lidí i pískat a já jsem si šla pro vysvědčení. Já a nejlepší vysědčení….to je neuvěřitelné. Když jsem poděkovala, šla jsem si sednout a všimla jsem si někoho pod stromem. Když jsme házely maturitní čepice, brečeli jsme štěstím. Všichni jsme byli šťastní a pak jsme se rozloučili. Šla jsem za rodiči do auta a mezitím jsem psala Liamovi. "Už mám maturitní vysvědčení a to mi neuvěříš, ale byla jsem nejlepší ze všech maturantů. Už se moc těším s tebou na Ba…" chtěla jsem napsat Bahamy a najednou jsem měla zakryté oči. Sundala jsem ty ruce a otočila jsem se. Byl to Harry. "Co tu děláš?"
"No, gratulace. Liam je u Vás doma. Cathy mu dala klíče a balí ti věci na Bahamy."
"Kdy letíme?"
"No, dneska, zítra ráno, ale ví, že asi půjdeš do nějaké hospody to zapít, takže nebudeš mít šanci si sbalit."
"O bože. A kde jsou ostatní?"
"V autě."
"No, ale já jedu s rodiči…..počkej, vy jedete na ty Bahamy taky?"
"No, jenom na 2 týdny. Ale neboj, máme úplně někdo jinde pokoje. Nebudeme Vás rušit. A jenom, nechte si ty hrátky do pokoje a ne na pláž, ať se nestane nějaký problém." Tohle mi dost vadilo. Flákla jsem ho maturitní čapkou po hlavě a dost zaskučel. Pak jsem nasedla k našim do auta a doma jsem štěstím bez sebe málem vyrazila dveře. Liam byl v pokoji a balil mi věci. "Ahoj, tak co jsi mi sbalil?"
"No, necháš to na mě?"
"Upřímně? Ne."
Otevřela jsem kufr a našla jsem tam plavky, plavky, krajkované podprsenky, které jsem v životě použila jen jednou. Krajkované kalhotky a asi patery tanga. "No, ty ses zbláznil!? Vždyť to je jak pro nějakou děvku. Jsi normální?"
"Promiň, chtěl jsem si večery udělat zajímavé."
"No, tak na to zapomeň."
Vyházela jsem všechny věci z kufru, ale přece jen jednu krajkovanou podprsenku a kalhotky jsem tam nechala, ať se má na co koukat, když budu ve sprše. Po asi hodině balení mi zapípala SMS od Naty, že už je dole. "Hele, tak já letím. Do tak 5 ráno jsem doma. Čau." Seběhla jsem dolů a šla s Naty do klubu, kde máme jako třída zapít ukončení maturity.

Asi tak ve 4 ráno.
Jako jediná jsem toho moc nevypila. Nějak mi to dneska nechutnalo. Ale pak přede mě začali házet kluci panáky. "No, ták, čičí děj si." Nějak ze sebe vyžvějkl Max a já jsem si dala. Jednu, dvě, tři, čtyři, myslím, že 5 a pak už si toho moc nepamatuju, protože jsem to míchala s pivem. Pamatuji si, že jsem něco dělala, ale nevím, co a ještě si pamatuji, že mě někdo někam nesl. Probudila jsem se asi…no nevím v kolik, v náručí Liama. "Ahoj, kam mě neseš?" zeptala jsem se, a nic, neodpověděl....

Co myslíte, že se stalo? :D To je takové vtipné se Vás ptát a je to super, mít dopsané části a nevědět, o čem dál psát. V sobotu bude příběh končit ;) :)

Never Let You Go 45.část

17. května 2012 v 20:39 | Codynka
"Hele co byly ty fotky?"

Never Let You Go 44.část

17. května 2012 v 14:49 | Codynka
Odemkla jsem a on si přisedl. "Lucy, ale my jsme nechtěli, abyste se rozešli. To bychom po Vás nemohli, však my víme, jak

Never Let You Go 43.část

15. května 2012 v 22:39 | Codynka
"Jaká?" zeptala se mě napůl vyděšeně.

Never Let You Go 42.část

14. května 2012 v 21:09 | Codynka
"Takže tohle byla jen hra, že to nevíš?" otevřela i druhé oko a já jsem jí jen pohladil po vlasech. Přikryl jsem nás dekou a pomalu jsme oba dva usnuli.

Neever Let You Go 41. část

14. května 2012 v 19:39 | Codynka
Sedla jsem si vedle Natyiny hlavy a plavčík jí ještě pořád oživoval. "Naty, prosím, vím, že mě slyšíš. Vzbuď se." Říkala jsem

Never Let You Go 40.část

12. května 2012 v 19:09 | Codynka
Pak jsem se koukla nahoru a viděla jsem Liama. Vyskočila jsem na nohy a hned jsem ho obejmula. "Co ty tady?" zeptala jsem se a on mě vzal do náručí. "Louis jel na výlet, tak mě sem hodil." A šel směrem k vodě. Mě došlo, že mě do toho moře hodí a chtěla jsem mu z náručí vyskočit, ale on pevně stiskl a šel do vody. Začala jsem ze srandy ječet a pak mě hodil do vody. Měla jsem na sobě ještě tílko a tak jsem mu skočila na záda a potopila ho. On mě pod vodu stáhl a začal mě líbat, jenže já jsem se nemohla nadechnout. Pak jsme oba dva vyplavali. "Ty blbče, já se nemohla nadechnout." Plavala jsem směrem k pláži. Liam plaval, co nejrychleji, a chytil mě za nohu. Přitáhl si mě k sobě a já jsem se uraženě otočila. Chytl mě zezadu okolo pasu a o moje rameno si opřel hlavu. "Ale no tak, však jsem ti nic neudělal, přece jen jsem tě chtěl vidět a po takové době mi neříkej, že se ti nestýskalo. Oba dva jsme rádi, že se vidíme. Tak se prosím neurážej." Šeptal mi do ucha a já jsem se pak k němu otočila čelem. Nečekal to, takže spadl, naštěstí jsme byli pořád ve vodě. "Jsi v pohodě?"
"Jasně, počkej tu chvíli." Řekl mi a vyběhl na břeh. Přiběhl s nějakou nafukovací věcí do vody a nafouknul jí. Byl to nafukovací kruh do vody, ale jenom pro jednoho. Jak ho nafouknul, sedl si do něj. "A jako já tu mám okol tebe plavat?" zeptala jsem se s nadzvednutým obočím. Jen zakroutil hlavou, že ne a chytl mi ruce. Pak mě přitáhl nahoru a posunul se trochu dozadu a já si sedla před něj. "Ty jsi děsnej s těmihle nápady, víš to?" a zaklonila jsem hlavu. "Jo, moc dobře." Odpověděl mi s úsměvem a začal mě líbat. Já jsem toho využila a nechala ho chvíli, ať přestane myslet a drcla jsem do něj. Aby spadl, tak to nebylo moc těžké. "Tak ty takhle?" zeptal se mě a trochu si prohrabal vlasy. "Jo, už to tak bude." Odpověděla jsem s úsměvem a natáhla jsem se na ten kruh pořádně. "No, tak to ti nedaruju." A potopil se. Najednou jsem byla ve vodě a někdo mě vytahoval. "Ježiš, ty jsi to nečekala? Promiň." Řekl normálním, tedy vystrašeným hlasem a já jsem mu jen dala pohlavek. Pak jsem si všimla, jak na břehu na nás mává Max, ať za nimi jdeme. Pak jsem si všimla hloučku, kde byli všichni od nás ze školy, kdo tam byl a pak nějaký záchranář, ale…..něco mi tam nesedělo. Neviděla jsem svítivě oranžové Natyiny plavky. Bála jsem se toho nejhoršího. Plavala jsem co nejrychleji a prodrala jsem se tím davem. Plavčík tam někoho oživoval a pak mi už došlo, že v těch oranžových plavkách na zemi je Naty. "Co se stalo?" zeptala jsem se vyděšeně a do očí se mi draly slzy. Max a Liam mě vzali stranou a ani mi nemuseli říkat, abych si sedla a sama jsem padla do písku. "Praštila se o kámen. Sanitku už volali, ale nemáme telefon na její rodiče. Neboj, bude v pořádku." Říkal Max, ale taky měl co dělat, aby nezačal brečet. Šli jsme zpět do toho chumlu. Sedla jsem si vedle Natyiny hlavy a plavčík jí ještě pořád oživoval ….

Taková trošku smutnější část, ale snad nevadí. Nebojte, brzo bude romantičtější ,vášnivější atd. :DDD Jo, dole máte Natyiny plavky.
PS: Obrázky už budou jenom malé. Pokud je chcete vidět v původní velikosti, stačí na ně klikout :) ;)

Never Let You Go 39.část

12. května 2012 v 18:50 | Codynka
No a u mě přišla řada na fyziku a na matiku. Opakovalo se ta jako včera, ale musela jsem jim tam říkat nějaký strašně odborný

Never Let You Go 38.část

11. května 2012 v 14:19 | Codynka
Probudila jsem se jako vždy, takže jsem zase nestíhala. Naštěstí jsem měla všechno učení ve škole a nic jsem vlastně

Never Let You Go - 37.část

10. května 2012 v 20:59 | Codynka
"Neboj, chvilku jí dám odpočinek. Už má jenom ústní maturitu a proto jsem se rozhodl, že po

Never Let You Go - 36.část

10. května 2012 v 20:00 | Codynka
"Lucy, prosím moc nepij!"

Never Let You Go - 35.část

24. dubna 2012 v 21:29 | Codynka
Mělo přijít nějaké překvapení, prý koncertní. Na podiu připravovali bubny a další věci. Já jsem odchytla

Never Let You Go - 34.část

24. dubna 2012 v 21:09 | Codynka
Byla 1 hodina odpoledne a já nevěděla co si udělat za účes a tak jsem se rozhodla si dát něco na jídlo.

Never Let You Go - 33.část

23. dubna 2012 v 22:29 | Codynka
Odešla z auta a já jsem se vůbec netěšila do školy. Ve třídě všichni řešili, co si vezmou. Někteří ještě do

Never Let You Go - 32.část

23. dubna 2012 v 21:59 | Codynka
Zůstanu tady. Budu sice bydlet asi na koleji, ale zůstanu v Londýně. Aspoň se nemusím nikam

Never Let You Go - 31. čaást

22. dubna 2012 v 20:39 | Codynka
Rychle jsem se zvedla ze stoličky a vytáhla telefon a hned jsem zavolala policii.

Never Let You Go - 30.část

21. dubna 2012 v 21:49 | Codynka
Když mě chtěla zavléknout do asi 7. Obchodu, bylo to už na mě moc. "Stop Naty! Jdeme jíst, protože

Never Let You Go - 29.část

20. dubna 2012 v 20:39 | Codynka
Oni spolu konečně spali, dlužíte mi 3 libry!" Vylezl jsem z pokoje a nevěřícně koukal. "To si děláte
 
 

Reklama
Reklama